Historie budovy Valtická

Úplné začátky…

Počátky českého školství v Mikulově nebyly lehké. Mikulov – město, které se po roce 1918 rozpadem Rakouska – Uherska stalo správním příhraničním městem se sídlem okresního úřadu, soudu, četnického velitelství, inspektorátem pohraniční stráže a řadou dalších institucí. Převažovala zde německá národnostní většina a po vzniku Československé republiky zde můžeme nalézt i početnou českou menšinu, kterou tvořily ve městě rodiny zaměstnanců úřadů, pošty, učitelé, částečně i starousedlíci, dělníci a řemeslníci, kteří tu našli podmínky k životu již před rokem 1914. Vzájemné vztahy obou národů vycházely z historických kořenů minulosti. Žily zde vedle sebe dva národy, dvě jazykové větve i kultury. České školství nemělo ve městě vlastní budovu. Po roce 1920 byla zřízena česká menšinová obecná škola, jejímž prvním správcem byl pan řídící učitel Kropáč. Jednotlivé třídy byly umístěny v budově německé obecné a měšťanské školy na dnešní Komenského ulici. Byly jí poskytnuty samozřejmě ty nejhorší místnosti. Státní orgány si byly dobře vědomy významu české školy jako vzdělávací instituce ve městě. Působení učitelů v prvních letech lze přirovnat ke kantorům z doby národního obrození. Jejich veřejná činnost a zásluhy o rozvoj českého kulturního života ve městě byly mimořádné. Na přelomu dvacátých let minulého století se život české menšiny začal aktivovat. To přispělo k tomu, že ve městě došlo k otevření měšťanské školy. Ředitelem byl jmenován Jaroslav Zlámal, který se stal ve městě postupně vůdčí osobností české menšiny a organizátorem českého života ve městě. Třídy obecné školy stále zůstávaly v budově německé měšťanské školy. Třídy české měšťanské školy byly umístěny v zadním přízemním traktu mikulovského německého gymnázia. Českému školství chyběly důstojné prostory. Nevyhovující prostředí a roztříštěnost učeben přimělo ředitele Zlámala k jednání s představiteli Ústřední matice školské a Zemské školní rady v Brně o výstavbě nové školní budovy v Mikulově, kde by bylo možno umístit všechny typy škol.

Jaroslav Zlámal byl zaníceným vlastencem, schopným a nadaným učitelem, všestranným organizátorem, který nejenže usiloval o novou školní budovu, ale také se o stavbu nové budovy postaral. Jako starosta Sokola přiměl výbor k tomu, aby část svého hřiště na Valtické ulici věnovala tělovýchovná jednota na stavbu školní budovy. To se také záhy podařilo. Stavba budovy byla zadána v roce 1927 a postavena mikulovskou stavební firmou stavitele Františka Czujana. Je třeba připomenout, že stavba od samého počátku vykazovala určité stavební závady, které se projevily až po letech působením spodní vody. V této době mělo české školství v Mikulově dvě třídy obecné školy a tři třídy měšťanské školy, oddělení mateřské školy a samostatné oddělení hudební školy. Stavba byla ukončena v roce 1928, k desátému výročí vzniku Československé republiky. Školní rok v nové školní budově započal 1. září 1928, slavnostní otevření se uskutečnilo až 28. října 1928 v den státního svátku. Slavnostního aktu se zúčastnila řada oficiálních hostů Národní jednoty, Ústřední matice školské a Zemské školní rady. Kancelář prezidenta republiky sdělila vedení školy, že prezident republiky T.G. Masaryk souhlasí s tím, aby zdejší nově vybudovaná škola nesla název – Masarykova měšťanská škola. Pro místní českou menšinu to byl slavnostní okamžik, spojený s oslavou státního svátku. Slavnostní projev přednesl sám ředitel školy Jaroslav Zlámal. Po dokončení školy bylo v prostorách školní budovy k dispozici osm učeben, dvě specializované učebny, čtyři kabinety, prostorná moderní tělocvična s jevištěm se samostatným vchodem a sociálním zařízením, ředitelna, sborovna, sociální zařízení a šatny pro žáky, rozsáhlé hospodářské zázemí v přízemních prostorách, žákovské dílny, žákovská kuchyně a jídelna. Součástí školního areálu byla samostatná budova se dvěma byty. Škola na tehdejší dobu byla moderně zařízena, byla plně elektrifikována, měla lokální topení. Do roku 1938 byli na škole střídavě ustanoveni následující učitelé: F. Svozilová-Šínová, L. Michutová-Bártová, A. Musilová-Chladilová, V. Navařík, Č. Rašner, V. Štěpán, E. Štěrba, K. Vaníčková-Kheilová, H. Vorlová, K. Vorel, B. Holčapek, F. Bělehrádková, F. Grygar, R. Houdková, A. Holá-Straková, Kropáček, Hájková, Pešková, F. Vrba, L. Budíková-Vrbová aj.

Předválečné a válečné období

Škola na Valtické ulici se v Mikulově po dostavbě stala centrem života české menšiny. Do školy se přenesly veškeré kulturně – tělovýchovné akce, akademie, koncerty a divadelní představení. Vlastní činnost školy byla na vysoké úrovni. Nadějné perspektivy klidného soužití ve městě se však začaly brzy kalit. V Německu se zvedla vlna nacismu. Ani Mikulov se nevyhnul nacionálním štvanicím. Parlamentní volby v roce 1935 se staly mezníkem v rozchodu mezi oběma národnostmi. Ukončily poklidné soužití ve městě. Situace se neustále zhoršovala. Pohraničí bylo potřeba vojensky zabezpečit. V okolí města se během roku 1936 začala stavět ochranná opevnění. Svět se začal připravovat na válku. V této době se stal ředitel školy Jaroslav Zlámal vůdčí osobností české menšiny ve městě a znepřátelil si tím německé představitele města. Určité sebevědomí posílila mobilizace v roce 1938, ale to již bylo pozdě. O to větší bylo zklamání, když došlo ke kapitulaci a ke ztrátě pohraničních oblastí. Byl to opět ředitel Zlámal, kdo dával všem najevo svou víru v budoucnost. Odchází z Mikulova a jeho činnost ředitele školy i osobní vystupování těsně před záborem pohraničí bylo hlavní příčinou jeho pozdějšího zatčení gestapem. Byl transportován do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde 19. února 1942 zahynul. Na pokyn úřadů opustili Mikulov i další čeští učitelé a z Mikulova odjížděli vlakem, auty, někteří šli i pěšky. Vše se dělo na poslední chvíli v pátek 7. října 1938. Vyučování ve škole bylo zastaveno. Majetek školy na Valtické ulici nebylo možné nijak zachránit. Nábytek školy, klavíry, učební pomůcky, tělovýchovné nářadí bylo zabráno pro německou dívčí školu. Za své vzaly všechny české knihy, záznamy, školní dokumentace, třídní výkazy byly zničeny, aby po nenáviděných Češích nezůstaly žádné stopy. Nastal konec občanského soužití dvou národů, které zde žily vedle sebe více jak 800 let. Teprve po válce se do Mikulova opět vracejí a stěhují čeští občané. Vracejí se i někteří učitelé, kteří působili před válkou na české menšinové škole na Valtické ulici. Již 30. 5. 1945 přijel ze Ždánic na kole František Vrba. Vrátily se i Ludmila Vrbová a Františka Šínová.

Poválečná léta

Brzy po ukončení druhé světové války vyslalo Ministerstvo školství a osvěty 1. června 1945 do Mikulova svého zmocněnce Antonína Mrňouse, jehož úkolem bylo zajistit všechny dosavadní školní budovy, knihovny, kina, osvětové sály a tělocvičny a organizovat školství v celém Mikulovském okrese. Budova školy na Valtické ulici nebyla na první pohled válečnými událostmi příliš poškozena. Fasáda sice jevila stopy puškové a kulometné střelby, okna byla vybita a střecha poškozena, ale to nebylo ničím ve srovnání s vnitřkem školy. Na chodbách se kupily hromady nejrůznějšího nábytku. Všechno poškozené, špinavé, roztrhané. Při odklízení se našlo ve školní budově 21 nevybuchnutých ručních granátů a na zarostlé zahradě dvě miny. V přijatelném stavu byla v Mikulově pouze školní budova na Pavlovské ulici. Za účasti zástupců MěstNV a okresní správní komise zde bylo zahájeno vyučování 8. června 1945. Zahajovací slavnosti bylo přítomno 62 žáků. Jejich počet se však každodenně zvyšoval, takže na konci prvního, byť krátkého školního roku po osvobození – stanoveného původně na 1. 7. 1945, skončil však teprve 18. 7. 1945 – navštěvovalo školu již 128 žáků, rozdělených do tří tříd obecné školy a jedné třídy měšťanské školy. Od roku 1945 byly všechny školy v Mikulově pod společnou správou. Správu škol vedl František Vrba. Ve třídě měšťanské školy vyučoval učitel Jelínek, na obecné působila Věra Coufalová a Josef Götz. V létě 1946 byla zrušena dosavadní společná správa všech mikulovských škol, podařilo se dát do pořádku i ostatní školní budovy. František Vrba, který na základě dekretu zemské rady řídil až doposud všechny tři mikulovské školy, pokračoval nyní ve funkci ředitele měšťanské školy na Valtické ulici. V této funkci působil až do roku 1962, kdy odešel do důchodu. Na měšťanské škole na Valtické ulici vyučovali od počátku školního roku 1945/46 F. Vrba, V. Schneider, L. Vrbová a F. Šínová. Později nastoupili K. Poul, A. Válka, J. Báťa, F. Mrňous, J. Havránek a v lednu 1946 J. Chládková. V dubnu 1946 nastoupila za K. Poula, který odešel na vojnu, L. Antlová. V tomto roce již školy na Pavlovské i Valtické ulici začaly hrát první žákovská divadla, spolu s Červeným křížem a dalšími společenskými organizacemi druhou květnovou neděli uspořádaly oslavu Svátku matek, která měla velký ohlas. Školní rok 1945/46 byl ukončen v sobotu 22. června 1946. Nový školní rok 1946/47 byl zahájen 2. září 1946. Slavnostnímu zahájení školního roku v měšťanské škole na Valtické ulici bylo přítomno 298 žáků. Na vlastní žádost byl do Valtic uvolněn V. Schneider. K témuž dni byla z obecné na školu měšťanskou přeložena Z. Odrážková a do školní služby se vrátil K. Poul. Od 9. 9. 1946 působil na měšťanské škole jako učitel ruštiny Sergej Vald. Ze zápisu ve školní kronice tohoto roku lze vyčíst záznam odborné zemské školní inspektorky K. Střítecké o spokojenosti s čistotou, úpravností a s dobrým řízením školy i s vlastní výukou a stavem učeben. Z dalšího záznamu se dovídáme o aktivitách žáků ve sběru odpadů, léčivých bylin a láhví, kdy výtěžek sloužil k vybavení a výzdobě školy i k podpoře nemajetných spolužáků. Z podpory zemského národního výboru byl zaveden do všech učeben školní rozhlas a „z výtěžku žák. podniků zakoupeno gramo – radio“. V průběhu šk. roku 1947/48 byl ve škole na Valtické ulici uspořádán doučovací kurz pro děti reemigrantů a pro potřebné přespolní žáky byly připravovány přesnídávky. V řadách učitelů také nastaly změny. Na vlastní žádost opustila školu L. Antlová, S. Vald byl služebně přidělen na měšťanskou školu ve Valticích, J. Chládková byla na vlastní žádost přidělena na obecnou školu v Mikulově. Nově byly na měšťanské škole ustanoveni: R. Navrátil, R. Ochotská, V. Mašková a M. Vyžrálková. Únorové události roku 1948 měly značný dopad i do školství. Vzpomeňme na výraznou osobnost a organizátora českého školství na našem okrese. Byl jím Antonín Mrňous, který přišel z nacistických mučíren a po osvobození města byl poslán ministrem Z. Nejedlým do Mikulova jako zmocněnec ministerstva školství a osvěty. Brzy se mu podařilo na bývalém německém Mikulovsku vybudovat veškeré školství I. a II. stupně a později byl jmenován okresním školním inspektorem. Pro vybudování školství na našem okrese vykonal od června 1945 mnoho záslužné práce. Také k 1. září 1948 došlo v učitelském sboru k četným změnám. Od počátku šk. roku 1948/48 vstoupil v platnost zákon o jednotné škole. Název měšťanská škola byl pozměněn na střední školu. Odešel R. Navrátil, K. Poul a Z. Odrážková a V. Mašková byly převedeny na národní školu v Mikulově. Na škole byli nově ustanoveni F. Kelblerová, M. Ryšavý, L. Sekaninová, D. Dušánková, M. Křížová, V. Mareš, E. Pivničková a J. Starý. Učitelka R. Ochotská dostala roční bezplatnou dovolenou. Těmito změnami bylo dosaženo plného stavu učitelského sboru. Porevoluční doba přinášela i změny v československém školství. V roce 1950 začala na škole pracovat mládežnická organizace Pionýr. V červnu 1951 se konaly na škole první závěrečné zkoušky žáků, kteří s úspěchem dokončili IV. třídu střední školy. Reformou z roku 1953 bylo redukováno devítileté základní vzdělání na osm let. V roce 1955 cvičilo na I. celostátní spartakiádě v Praze 29 žáků školy, které vedli a připravovali F. Čuhel a A. Holá. Závěrečné zkoušky žáků osmých tříd byly ve šk. roce 1958/59 rozhodnutím MŠK zrušeny. Změnou ve státní správě a územním členění státu v roce 1960 se zmenšil počet krajů a okresů. Převážná část mikulovského okresu byla přičleněna k nově vzniklému okresu Břeclav. Vedoucím odboru školství a kultury v okrese Břeclav se stal František Mrňous. Školní rok 1960/61 – škola dostává nový název Základní devítiletá škola v Mikulově, Valtická ul., okr. Břeclav. Po 35 leté školní službě odešla do důchodu dne 31. 7 1961 Ludmila Vrbová, která po celou svou služební dobu působila v Mikulově a to na téže škole. 31. 7. 1962 odešel do důchodu její manžel, dosavadní ředitel školy František Vrba. Ve školní službě působil nepřetržitě od 15. 9. 1919. Novým ředitelem byl jmenován František Mrňous, který však na školu nastoupil až 1. 11. 1962. Agendu vedl František Čuhel, zástupce ředitele. V této době se uskutečňovala vnitřní přestavba a vybavení školy. Na škole bylo vybudováno ústřední topení a přístavba kabinetů chemie a fyziky. Druhá polovina šedesátých let, hlavně posrpnové události roku 1968 opět přinesly ve společnosti změny. Na vedoucích místech ve škole na Valtické ulici nedošlo v tomto období k výrazným změnám. 1. 8. 1972 odešel do důchodu zástupce ředitele F. Čuhel, který v Mikulově působil od roku 1952. Na místo zástupce ředitele byl ustanoven učitel chemie a matematiky Rudolf Šíma. Školní rok 1973/74 byl slavnostně ukončen 28. 6. 1974. V závěru oslavy vystoupil okresní školní inspektor J. Valenta, který poděkoval zasloužilému školskému pracovníkovi, řediteli školy Františku Mrňousovi za celoživotní pedagogickou práci. Novým ředitelem školy byl jmenován od 1. 8. 1974 Rudolf Šíma, který působil na škole již od roku 1961 a ve funkci setrvává až do roku 1983, kdy byl zvolen předsedou Městského národního výboru v Mikulově. Zástupkyní ředitele byla ustanovena Jiřina Korandová. V jubilejním roce 1978, roce padesátého výročí školy na Valtické ulici je škola organizována jako základní devítiletá škola se šesti třídami 1.- 5. postupného ročníku, sedmi třídami 6. – 9. postupného ročníku a dvěma odděleními školní družiny. Do školy chodí 378 žáků, které vzdělává 18 pedagogů a 2 vychovatelky ŠD. Po odchodu Rudolfa Šímy z ředitelské funkce do státní správy byla v roce 1983 jmenována ředitelkou školy učitelka fyziky a matematiky Jiřina Augustová a zástupkyní ředitelky se stává Mgr. Zdeňka Nováková. Škola opět prochází rekonstrukcí, především se rozrůstá o další patro v půdních prostorách, kde se vybudovaly nové kabinety, sborovna a ředitelna. Byla opravena fasáda, zprovozněn suterén, vybudována výdejna stravy a jídelna. Politické změny a listopadové události roku 1989 přinášejí změny do života celé republiky i do školství. Ke změnám dochází i na škole. Ve druhém pololetí šk. roku 1989/90 je pověřena řízením školy Mgr. Ludmila Holubová, která později nastupuje do funkce ředitelky na ZŠ Mikulov, Pavlovská ul. 1. července 1990 je jmenován jako ředitel školy bývalý učitel matematiky a výtvarné výchovy na této škole Jan Londák, zástupkyní ředitele vykonává učitelka I. stupně Věra Jedličková. V roce 1994 na vlastní žádost ředitel Jan Londák odchází opět vyučovat na střední odborné učiliště. Po vypsání konkurzu na uvolněné vedoucí místo získává ředitelskou funkci Mgr. Tomislav Kolařík a zástupkyni ředitele vykonává nově příchozí učitelka Mgr. Jarmila Rössnerová. Po čtyřech letech působení ve funkci ředitele se Mgr. Kolařík hlásí do stejné funkce na základní školu na Kroměřížsko, kde vyhrál konkurz a opouští Mikulov.

Současnost…

V novém konkurzním řízení v roce 1998 je vybrán a jmenován nový ředitel Mgr. Stanislav Polák a zástupce ředitele vykonává opět z řad učitelů školy Mgr. Jan Ďurko, učitel českého jazyka a občanské výchovy. S nástupem ředitele Mgr. Poláka začala další rekonstrukce a úprava školy. Byla vybudována nová školní kuchyně, třídy vybaveny novým nábytkem, nově bylo rekonstruováno sociální zařízení žáků i personálu. Zvyšuje se kvalita výuky, je vybudována nová jazyková učebna, počítačová pracovna a žáci mají přístup volně k internetu. Zájmy dětí jsou dále rozvíjeny v nové chemické laboratoři, v keramické dílně, pracují v Ekoklubu, účastní se řady soutěží a olympiád, kde dosahují velmi dobrých výsledků. Sportovně založení žáci si pochvalují nové volejbalové a basketbalové hřiště s umělým povrchem. Díky dotacím ze státního fondu životního prostředí je škola vybavena solárními panely. V roce 2003 byla opravena tělocvična a v roce 2004 byl dokončen sportovní areál s fotbalovým hřištěm. 1. ledna 2004 byla organizačními změnami ke škole na Valtické ulici připojena ZŠ na Pavlovské ulici, která je nyní detašovaným pracovištěm ZŠ Mikulov, Valtická ul. V roce 2006 odchází ředitel školy Mgr. Polák do funkce ředitele na ZŠ v Pohořelicích, kde vyhrál konkurzní řízení. Na jeho místo nastupuje k 1. září 2006 současný ředitel školy Mgr. Rostislav Souchop. Po roce se vzdává místa zástupce ředitele školy Mgr. Jan Ďurko a k 1. září 2007 je na místo zástupkyně ředitele školy jmenována pro budovu na Valtické ulici Mgr.Jindřiška Kudrnová. Na detašované pracoviště v budově na Pavlovské ulici je ustanovena zástupkyní ředitele Mgr. Hana Míčková. Škola tímto školním rokem začíná vyučovat nově podle Rámcového vzdělávacího programu v 1. a 6. ročnících a chce být i nadále dobrou a úspěšnou školou, v níž získalo základní vzdělání mnoho místních obyvatel i obyvatel okolí. Do školy chodí již několikátá generace dětí bývalých žáků, prožívají zde svá nádherná školní léta, své mládí a vyrůstají z nich lidé, na které mohou škola i město Mikulov být hrdé.